Aneb Jako kdyby to psala v hedvábných rukavičkách
připravila Ivana Sochová
Júlii Matulové bude letos v červnu vycházet její první kniha. Zkusila štěstí a povedlo se. V soutěži CooBoo hledá talent vyhrála, a tak její příběh Spící Beatrice spatří letos v červnu světlo světa i police knihkupectví. V jejím debutu se potkává nebezpečná epidemie s klasickou Šípkovou Růženkou. Celý příspěvek
Love story pro lidi, co nechtějí číst love story.
Ano. To jsem si řekla, když jsem dočetla Solitaire. Ano, to byla dobrá knížka. Já vím, není už nejnovější, ale pokud jste to ještě neudělali, zkuste jí dát šanci. Já jsem byla nadšená. Celý příspěvek
Výlet Irskem – dlouhý, zmatený a tak trochu bez konce.
Láska a štěstí je další knížkou autorky příběhu Láska a gelato. Zatímco Gelato mi celkem učarovalo, o Štěstí bych to už tak úplně netvrdila. Celý příspěvek
Nebyl to ten nejlepší den, ale doběhla jsem.
Abych začala pozitivně – dokázala jsem to! Jo, já jsem zaběhla 21 kilometrů. Zůstala jsem věrná svému místu na té trase a hezky doběhla poslední a jen pár minut před limitem. Ale co, za sebou jsem nechala lidi, kteří to vzdali, a hlavně, jak já vždy říkám, za mnou jsou ještě všichni ti, co se neodvážili ani postavit na start. Celý příspěvek
Oba vás nenávidím. Ale váš příběh miluju.
Nechápu, proč jsem tuhle knížku tak dlouho odkládala. Rainbow prostě miluju, ale na Eleanor & Parka jsem neslyšela úplně nejlepší recenze, tak jsem si asi nechtěla zkazit názor na autorku Fangirl. A nevím jak to život dělá, ale přijde mi, že teď byla ta nejvhodnější chvíle si příběh Eleanor a Parka přečíst, a já ho jako vždy z náhlého popudu sebrala v knihovně z poličky. Celý příspěvek
No jo. Na maraton prostě teď nemám.
Někdy člověk musí uznat, že něco je nad jeho síly. Takže pro tento rok bych radši zůstala u půlmaratonu, nerada bych přišla o kolena a lásku k běhání. Tudíž, o týden později, než jsem plánovala maraton, si dám půlmaraton. Na mé oblíbené trati, kde běhám tu svoji slavnou desítku. Celý příspěvek
Aneb s běháním je to zase špatný.
No, je to tak, minulý týden jsem se na článek vykašlala. Protože jsem byla běhat ten týden jednou a následující týden taky jednou. Jak se mi to stalo?
Beru to vážně.
Fakt ale. Nejsem schopná plnit plán, ale dělám, co se dá. Běžela jsem zase tak dlouho, až jsem si rozedřela ruce. Ano, ta část těla, která běháním u mě nejvíc trpí, jsou ruce, lépe řečeno vnitřní část, která se mi dře o triko. U hodiny si toho nevšimete. Ale když jsou ty hodiny tři… Celý příspěvek
Dokázala jsem to.
Jo. Pamatujete na ten závod, který jsem zmiňovala v minulém příspěvku? Tak mám lepší čas. O minutu a půl. A řeknu vám, nechápu, jak jsem to dokázala v březnu uběhnout. Ale očividně jsem na tom teď líp a můžu se dál vesele připravovat na maraton. Že? Celý příspěvek
Víte, co je to trail?
… Já už jo. A jako teoreticky jsem si to uměla přestavit, prostě poběžím v terénu, asi žádný asfalt, trochu kopečky, to zvládnu, ne? A taky že jo. Ale kdybych předem věděla, do čeho jdu, asi bych se ani neodvážila postavit na start. Celý příspěvek
